Adam Javůrek: Klasická média navždy ztratila výhodu přinášet exkluzivní informace

David Šmehlík, 13.03.2009, 12:15, 2,558 přečtení

Adam Javůrek

Projekty: Online žurnalistika, vozovna.cz
Profil: Facebook, LinkedIn, Twitter

Adam Javůrek patří bezepsoru mezi nejznámější osobnosti české online žurnalisty. Tento rok se věnuje zdarma výpomoci neziskovým organizacím za podpory Nadace Vodafone.

Článek je pokračováním rozhovoru Adam Javůrek: Firemní blogy jsou často dílem ghost writerů, spoluautorem je Marie Grafová.

Proč jste přestal se školením copywritingu?

Vysloveně jsem nepřestal, jen jsem se zkusil posunout někam jinam. Po nějaké době je vám upřímně řečeno ukradené, jestli firma XY má správně napsanou nabídku na svém webu, nebo ne. Trochu se mi copywriting ohrál, chtěl jsem jeho pravidla aplikovat pro nějaký „vyšší účel“. Začal jsem toto školení a další věci nabízet neziskovým organizacím. Když to zjednoduším, nebudu teď prodávat ledničku, ale svobodu pro Tibet – úmyslně trochu přeháním.

Vyšla mi spolupráce s Nadací Vodafone, ve školení tedy pokračuji dál, dělám je teď zdarma pro neziskovky. Ukazuji jim, jak správně psát texty pro web, aby jim někdo přispěl nebo se zapojil do jejich kampaně. Také je učím, jak využívat sociální sítě.

Jak vnímáte blog z hlediska informačního zdroje? Je pro Vás významnější než klasická média?

Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Asi ne – nedá se říct, co je významnější.

Ten pohled je jiný – v některých případech se blog prostě osvědčí více, někdy méně. Když proběhne změna ve světě vyhledávačů, přečtu si raději článek Marka Prokopa z blogu než článek z Hospodářských novin. Na druhou stranu, blogy mají své výrazné meze. Nemám potřebu je stavět proti klasickým médiím, někdy se doplňují, někdy média pracují s informacemi z blogů, někdy naopak. Je mi upřímně řečeno ukradené, kde se zajímavá informace objeví, jde mi jen o to, abych se k ní vůbec dostal.

Zajímalo by mě, co si myslíte o tvrzení, že z pohledu aktuálnosti mají mikroblogy šanci znehodnotit informaci klasického média?

Do jisté míry to tak asi je. Je pravdou, že média příchodem mikroblogů asi definitivně ztratila šanci přinášet některé „breaking news“ typu přírodní katastrofy či velké nehody jako první. Je jasné, že když má dnes každý pátý člověk v kapse mobilní internet, dokáže o tom, co vidí, informovat v průběhu dané události opravdu ihned. Když nastane zemětřesení, žádná tisková agentura nemůže informovat jako první. Tom Glocer, šéf Reuters, si stěžoval, že když byla tsunami v jihovýchodní Asii, z jeho 3.000 novinářů na té pláži nebyl žádný, což je logické. Tím pádem ani velká síť s ohromným množstvím novinářů nemůže být první.

Na druhou stranu, momentálně to klasická média nijak neohrožuje. Zprávy po Twitteru se šíří relativně pomalu a nekoordinovaně. Není vlastně důležité být první, je důležité být ten, kdo z toho jako první napíše smysluplný report. Když se podíváte, jak se informovalo o některých událostech na Twitteru, často se jednalo jen o výkřik, třeba: „Zemětřesení!“. Z toho víte jen to, že se někdo něco děje, je stále potřeba někdo, kdo o tom podá ucelenou zprávu.

Je reálná šance, že média začnou monitorovat služby jako je Twitter?

Řada novinářů to dělá a velmi jim to pomáhá. Andy Sternberg z LAist.com si například onehdá pochvaloval, že díky Twitteru našel několik témat rychleji než jeho konkurenti – zprávu o výbuchu plynu v centru města nebo požárech. Mezi jeho cenné zdroje patří například mikroblog losangeleských hasičů, kde jsou zprávy o aktuálních výjezdech.

BBC a Reuters připravují systémy, které by dokázaly na základě klíčových slov informovat novináře o určitých jevech. Je to způsob, jak mohou na podobnou zprávu rychle reagovat. Když to nadsadím, uprostřed redakce by zablikalo červené světýlko oznamující výskyt klíčových slov v mikroblozích, reagovalo by třeba na slůvko „evakuace“.

BBC silně zvažovala vytvoření vlastní mikrobloggerské sítě. Existuje open-source systém Laconi.ca, jež chtěli využít pro „vlastní Twitter“ s nějakým víceméně zpravodajským zaměřením. Poslední zprávy mluví o tom, že od toho upustili a budou raději pracovat přímo s Twitterem.

Jak to vypadá s českými médii a jejich využíváním Twitteru?

V ČR je situace horší, protože uživatelů Twitteru je zde výrazně méně. Přesto existují média, která s tímto fenoménem umí hezky pracovat. Baví mě sledovat účet serveru podnikatel.cz, který čile komunikuje s uživateli na Twitteru. To samé dělá občas Týdenmédia. Důležité je brát Twitter jako komunikační nástroj. Například vy jako 30minut.cz napíšete na Twitter informaci, že děláte rozhovor s nějakým Javůrkem, a zeptáte se uživatelů, jestli by se ho chtěli na něco zeptat. Já se zase naopak bál, že se mě zeptáte, jak si vede česká online žurnalistika. To je tak těžká otázka, že bych se z toho vykroutil tak, že bych se zeptal lidí na Twitteru, co si o tom myslí oni. :)

Je to konverzační, ne publikační nástroj. Mě samotnému Twitter několikrát pomohl v pracovním i osobním životě. Ptal jsem se například na to, jakou si mám pořídit tiskárnu.

Má smysl do Twitter účtu pouze „překlápět“ linky na aktualizace vlastního webu?

Myslím si, že ne. Lidi to většinou nezajímá, takové kanály mají minimum odběratelů. Kanál serveru Českénoviny.cz odebírá pár desítek lidí. Jsou samozřejmě výjimky jako NY Times, který má přes tři sta tisíc odběratelů, ale to je díky atypické podpoře od Twitteru (je v oficiálním seznamu doporučených twitter účtů) a jeho celosvětovým renomé deníku č. 1.

Je to na jednu stranu velmi nenákladné řešení, které vám nesebere žádný čas, na stranu druhou právě necháváte ladem komunikační potenciál Twitteru.

Umí média správně pracovat s informacemi z blogů?

Ne vždy. Po vynesení rozsudku v kauze Matoušek vs. Ondreját (blogger vs. čtenář) jsem napsal jsem na blog krátký report o tom, co se stalo. Bral jsem to jen jako počáteční výkop, který přivolá pozornost médií k případu, a ta to pak zpracují detailně. Jenže snad všichni se spokojili s převyprávěním mého zápisku z blogu. „Nasekal“ jsem v něm spoustu chyb, pletl jsem pojmy z právní mluvy, napsal jsem „Krajský soud Prahy 5“, což je samozřejmě nesmysl. Nikdy jsem o soudu nepsal, nedal jsem si na to pozor a bylo zajímavé sledovat, že skoro všichni pouze kopírovali tyto chyby. Nikdo to pořádně nerozvinul. Moje představa o tom, že novináři mojí zprávu napíšou lépe, byla naprosto naivní. Příště si budu muset sám na sebe vzít tvrdší měřítko.

Katastrofální bylo televizní zpravodajství. Když mi volali z různých televizí, cítil jsem, jak to posouvají do témat, která mají „připravená“. „Aha, internet, diskuze, soud. Internet, to jsou ty internetové diskusní žumpy – zanadáváme si na ně.“ Úplně zapomněli na spor, který tam původně byl.

Vím, že máte „klasické“ mediální vzdělání…

(skáče do řeči) Já jsem mimochodem naprosto nedůvěryhodná osoba, co se týče mediálního vzdělání. Zběhnul jsem do praxe a do věcí, které mě zajímaly více, takže jsem vlastně stále studentem mediálních studií, protože jsem se vykašlal na diplomku. Letos v červnu mám úplně poslední šanci na odevzdání, jinak mám smůlu.

Je tedy podle Vás v online žurnalistice nezbytné klasické mediální vzdělání, nebo je důležitější pozorování a praxe?

Jsem velký fanda toho, aby tento typ vzdělání byl dvouoborový. Člověk by měl k žurnalistice studovat například sociologii či ekonomii, samotná žurnalistika podle mě nestačí. Možná se naučíte psát, ale bylo by fajn, kdybyste k tomu ještě něčemu i rozuměli.

Má samotné studium žurnalistiky vůbec nějaký přínos?

Je spousta věcí, které člověku může univerzita dodat. To nejcennější jsou kontakty, žurnalistika je takový offline LinkedIn a je to polovina její hodnoty.

Učím online žurnalistiku v Olomouci a snažím se studentům dávat informace, které by sice dokázali nabrat i sami, ale trvalo by jim to déle. Snažím se vycházet přímo z požadavků, které mají na studenty konkrétní online redakce, takže je to snad i praktické. Bavil jsem se kvůli tomu s šéfem zpravodajství iDNESu či Sport.cz, po ruce mám i zahraniční průzkumy a výuku se tomu snažím přizpůsobit. Nemyslím si, že by byl člověk bez novinářského vzdělání horší novinář. Studium žurnalistiky mu ale může spoustu věcí ulehčit a na práci ho trochu připravit.

V čem se online žurnalistika liší od klasické?

Online žurnalistika je specifická rychlostí a interaktivitou.

Postup může být třeba takový, že na Facebooku vznikne idea článku, novinář se ještě na Twitteru zeptá na něco k tématu, začne psát článek, vydá ho a bloggeři a čtenáři na něj reagují, z čehož mohou vznikat další články. Celý proces je najednou veřejný, transparentnější, zajímavější a v podstatě nikdy nekončící.

Mění se tak model, jak zprávy vznikají. Dříve to bylo „vymyslím téma, napíšu, odevzdám, někdo to zedituje a konec“. Nyní je to komplikovanější. Když se zeptám na Twitteru, na co se mám tázat někoho v rozhovoru, je to „news gathering“ i publikování zároveň. Interaktivita je na tom asi to nejzajímavější, nabízí možnosti, jak zprávu vylepšit, zdokonalit, udělat ji relevantnější pro lidi, pro které je zpravodajství určeno. Veřejnost může ovlivňovat a sledovat téma a vývoj článků. To je to, co tištěná žurnalistika nemůže nikdy nabídnout.

Jak dlouho se profesionálně věnujete online médiím?

Budu teď slavit 10 let, ale prvních pár je nerelevantních. Začínal jsem v roce 1999 jako autor hudebního serveru musicpage.cz. Kolem roku 2003 jsem se „přešteloval“ ke studiu online médií a blogů.

Studiu nebo samostudiu?

Ono nebylo moc u koho studovat. Nikdo se tím nezabýval, na druhou stranu musím pochválit FSV. Pochopili, že tam na to nikdo není a dali mi hodně prostoru, abych se tomu mohl věnovat a využívali mě na konferencích.

Doma mám knihovničku plnou publikací o online médiích a online žurnalistice. Přečetl jsem jich ani ne polovinu. Dívám se na ni doma a říkám si „ta je ale krásná“, jen občas koupenou knihu otevřít.

Myslíte si, že za pár let z výuky online žurnalistiky mohl stát „běžný“ obor?

(V současné době se vyučuje pouze na Univerzitě Palackého v Olomouci, pozn. red.)

Myslím, že už jsme hodně blízko. Školy se chtějí zapojit, studenty téma zajímá a vyžadují to i redakce. Jenom zatím chybí ti správní lidé, kteří by to učili, a větší pozornost médií. Pokusím se časem zase víc rozjet svůj blog online žurnalistika. Centrum pro online média se k tomu pokusí taky přispět – pořádáním debat a konferencí či nějakou výroční cenu, která by oceňovala nejlepší projekty a osobnosti v oboru nových médií.

V některých zajímavých oblastech to ale bohužel půjde asi ztuha. Hodně zajímavá je třeba databázová žurnalistika, taková kombinace online žurnalistiky a programování. Díky ní vznikají inovativní projekty jako Everyblock.com. Guardian teď databázovou žurnalistiku podpořil tím, že vydal API ke svým článkům a statistickým údajům. V zahraničí existují kurzy, kde se takové věci učí. V Česku to ještě asi bude nějakou dobu trvat.

Objevují se už první vlaštovky?

Zaujal vás rozhovor? Přidejte si RSS 30minut.cz do své čtečky.