Jaroslav Winter: Není neslyšící jako neslyšící, ale internet pomáhá oběma stejně

Marie Grafová, 04.12.2009, 00:01, 5,566 přečtení

Jaroslav Winter

Jeden z praotců českého internetu, iniciátor akce Březen – měsíc internetu. Síť objevil v roce 1996 a začal o ní psát pro magazín Profit. Stojí také za konferencemi jako Internet ve státní správě a samosprávě nebo JuniorInternet a a INSPO. V současné době je jeho hlavní aktivitou Helpnet, informační portál pro osoby se specifickými potřebami.

V roce 2009 získal v anketě IEA ocenění za největší osobní přispění k rozvoji internetu v ČR, a to jak cenu veřejnosti, tak cenu poroty.

Profil: Facebook

Druhá část rozhovoru se týká neziskových organizací, využití internetu uživateli se specifickými potřebami a vztahem senioři vs. internet.

Celé této tématice se pan Winter věnuje na portále Helpnet a v rámci konference INSPO (Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami). Na Helpnetu soustřeďuje informace o problematice zdravotního postižení, aktuality pro neziskové organizace, avíza o grantech, dotacích, soutěžích atd.

Už jsme to trochu nakousli v první části rozhovoru, kde jste mluvil o tom, co pro vás znamená internet: Jak může internet pomoci lidem se specifickými potřebami?

Tak samozřejmě je to v první řadě zásadní komunikační nástroj. To je společné pro všechny typy specifických potřeb.

Nevidomý člověk se sice telefonem dorozumí, dorozumí se i fyzicky (může mluvit), ale internet mu obrovským způsobem usnadní získávání informací.

Lidé s tělesným postižením se v tomto ohledu dělí na dvě skupiny. Jedněm, kteří mají celkové bariéry v pohybu, už dnes umožňuje internet vyřídit cokoliv z domova. Nakoupit, zařídit si na úřadě, domluvit s kýmkoliv, co potřebuje. Pro druhé, kteří mají motorické postižení a nemůžou ovládat klávesnici rukama, už existují dobré programy, které umožňují ovládání počítače hlasem i přímé diktování textu.

Z hlediska komunikace je internet nejdůležitějším pro lidi se sluchovým postižením. Pokud jim nedělá problémy písemný projev, jako že naprostá většina píše dobře, tak díky e-mailu a chatu fungují naprosto normálně a nikdo na druhé straně nepozná, že jde o člověka, který neslyší. S neslyšícími kolegy trávíme na chatu mnoho hodin, kdy probíráme věci, které bychom si jinak řekli po telefonu. Zabere to asi trochu víc času, ale jinak je to naprosto rovnocenný nástroj.

Asi nejméně si umím představit práci nevidomého člověka s počítačem a internetem. Můžete to přiblížit?

Jsou vlastně dvě možnosti.

Jednak se využívá hlasový výstup, kdy se text převádí do zvukové podoby. Zde jde vývoj celkem slušně dopředu: Na začátku to byl velice nepříjemný robotický hlas, dneska už se to dá docela dobře poslouchat.

Ti, kdo znají Brailovo písmo a mají zařízení se speciální klávesnicí, čtou hmatem v tzv. braillském řádku. Jsou v tom vesměs velmi zběhlí a komunikují stejně rychle jako při „běžné“ práci s počítačem. Pochopitelně mají určitá omezení, takže pokud není například web postaven s ohledem na zásady Blind Friendly (uživatelská přístupnost pro osoby se zhoršeným zrakem, pozn. red.), hůře se orientují a trvá jim mnohem déle, než se dostanou k potřebné informaci. Jinak se ale po webu pohybují velmi suverénně.

Hezky jste mi nahrál na další otázku. Jaké jsou úplné základy tvorby použitelného webu?

Je asi zbytečné to tady celé odvyprávět, ostatně na to jsou odborníci jiní. Samozřejmě jsou nějaká pravidla jako W3C apod. Ještě za dob ministerstva informatiky vyšla pravidla pro tvorbu webů veřejné správy, ta jsou také určitým vodítkem. Nejpřínosnějším je asi český web Blind Friendly

Dodneška nejsou zdaleka všechny weby „v pořádku“, ale situace se rozhodně zlepšuje. I samotné technologie jsou samy o sobě lepší a přístupnější. Snažili jsme se upozorňovat na význam přístupnosti webových stránek, například jedním z kritérií Zlatého erbu (soutěž webových stránek obcí, pozn. red.) je uživatelská přívětivost.

Kdybyste se měl podívat buď na běžné programy, nebo na různé webové služby, existuje něco, co mají velmi v oblibě i právě uživatelé se specifickými potřebami?

Rozhodně komunikační programy jako Skype a ICQ. Jinak ale myslím, že je to podobné jako u ostatních uživatelů, záleží spíše na osobních zájmech.

Ráda bych se zeptala na nějaká čísla, jestli je budete nosit v hlavě. Kolik procent uživatelů se specifickými potřebami užívá internet a vůbec počítač?

Na to ani statistiky nejsou.

A máte nějaký odhad?

Netroufám si říct. Asi takhle: Lidé s postižením, kteří jsou aktivní, nerezignovali a snaží se získat ze života, co se dá, ti v naprosté většině s internetem pracují. Jakmile se s ním seznámili, pochopili, že to je úplně nejdůležitější nástroj, který jim umožňuje se nějak zapojit do běžného života a věnovat se aktivitám, které by jim byly jinak odepřeny. Samozřejmě existuje i početná skupina lidí s postižením, kteří rezignovali a mávli rukou – ti se o internet nezajímají.

Důležitým faktorem je, že už se zlepšila dostupnost internetu – jak finanční, tak fyzická. Dříve udávali jako hlavní bariéru cenu připojení. Ceny ale výrazně klesly a i nízkopříjmové skupiny jsou si vědomy relativně příznivého poměru cena/hodnota. A pro zajímavost, co jsem si našel v archívu: ve druhém ročníku Března (1999) bylo připojeno pouze 150 měst v republice, takže existovalo i silné geografické omezení uživatelů internetu.

Máte přehled, kolik procent českých uživatelů patří mezi osoby se specifickými potřebami?

Bohužel oficiální statistiky nejsou. Existuje vodítko – statistika z roku 2007 od Českého statistického úřadu, která tvrdí, že zhruba každý desátý člověk je v kategorii lidí se zdravotním postižením. Ale netroufám si odhadovat, zda tento poměr platí i na internetu.

V posledních ročnících Března jsme dělali průzkumy, kde sice nebyla kategorie osob se zdravotním postižením, ale mapovali jsme skupiny jako senioři, matky s dětmi atd. Mluvím o tom proto, že se na těchto průzkumech dala vysledovat tendence kopírování světových trendů. Dá se tedy předpokládat, že u nás bude podobný poměr těchto uživatelů jako v západní Evropě.

Ze strany čtenářů padla jedna zajímavá otázka: Jakým způsobem sháníte finance pro Helpnet a zda vám k tomu internet pomáhá?

Musím přiznat, že já v tom moc dobrý nejsem. Potřeboval bych nějakého šikovného markeťáka, fundraisera, který by to dělal místo mě, protože já se vždycky nadchnu nad tou obsahovou stránkou a vrhnu se na to a už nemám čas starat se o peníze.

To mi řekněte, co vás a vaše projekty vlastně živí?

S projekty to tak nějak vždycky vyjde, zatím se vždycky podařilo sehnat sponzory, ale aby na tom člověk zbohatl, tak to ne.

Třeba Březen, to byl takový hlavní projekt, který nás vždycky živil dejme tomu půl roku, ale kromě toho jsme měli i další projekty. Zaměřovali jsme se také na evropské projekty čerpající z grantů EU, často z oblasti e-govermentu nebo znevýhodněných osob. A třeba na Helpnet jeden nebo dva roky přispělo něco i ministerstvo informatiky, když ještě existovalo. Teď je to složitější, ale fungujeme (usmívá se).

Zmiňoval jste rostoucí počet seniorů využívajících internet. Vy sám, podle toho, co jste říkal, půjdete za rok do důchodu, takže přeci jen máte k této kategorii blíže než já. Jak senioři vnímají a používají internet?

Je to velmi individuální. Je spousta velice aktivních seniorů a je spousta těch, kteří s internetem a počítači nechtějí mít nic společného. Ale podíl aktivních se taky každoročně zvětšuje.

Mohl byste uspořádat konferenci SeniorInternet (směje se).

Pozn. red.: Pan Winter se podílí na pořádání konference Junior Internet, viz Jaroslav Winter: V internetu jsem se vždy snažil vidět možnosti, které nebyly příliš zřejmé

Jo, jo (směje se).

Pikantní je, že když začínal internet, Václav Klaus jej vnímal velice nepříznivě, říkal mu „infernet“ a bylo vidět, že nechápe jeho význam. A dnes má Nadace Václava a Livie Klausových pěkný program Internet pro seniory, který podporuje vzdělávání seniorů. Měl jsem možnost seznámit se s několika kurzy a frekventanty. Mají velmi dobré výsledky.

Co většinou seniory na internetu zaujme a je tím prvním „nakopnutím“?

Většinou se chytnou na to, že si zřídí emailovou schránku a hned pošlou své vnučce nebo vnukovi zprávu. Pak si internet oblíbí velice rychle – zvlášť, když mají někoho v cizině. Začnou využívat volání přes internet a podobně.

Začnou pak senioři využívat internet i jinak? Jak?

Většinou postupně zjišťují, co všechno existuje za informační zdroje v oblastech jejich zájmu. Každý má nějakého koníčka, takže si vždy najde to své. Ti aktivní brzy přicházejí na chuť i nakupování přes internet. I ve svém okolí znám řadu těch, kdo si e-shopping hodně oblíbili, protože šetří peníze a nemusí kvůli tomu nikam chodit.

U většiny služeb se nerozlišuje, zda je uživatel senior nebo ne, ale existují také stránky speciálně pro seniory. Třeba na Helpnetu mám mimo jiné rubriku Univerzity třetího věku, tam právě odkazuju na všechny tyto univerzity a jejich programy, snažím se seniorům usnadnit hledání. Ve statistikách návštěvnosti patří právě tyto stránky pro seniory dokonce k nejnavštěvo­vanějším na Helpnetu.

Otázka na závěr

Jak si představujete ideálně prožitých 30 minut?

Řeknu vám, na co se teď nejvíce těším. To bude velice intenzivních 30 minut. Poslední dva roky jsme s manželkou v prosinci strávili dovolenou v Egyptě na místech, kde je fantastický podmořský život. Tam jsem zažil mnoho třicetiminutovek s foťákem pod vodou a nafotil mraky fotek. Takže teď se těším na těch prvních 30 minut, až zase dorazíme na stejné místo.

Jak jsme nikdy neměli ve zvyku jezdit na dovolenou na stejné místo a vždycky jsme to střídali, tak tentokrát mám strach, abych vyrazil někam jinam, kde by to pod tou vodou nevypadalo tak pohádkově jako tam.

Zaujal vás rozhovor? Přidejte si RSS 30minut.cz do své čtečky.