Jaroslav Winter: V internetu jsem se vždy snažil vidět možnosti, které nebyly příliš zřejmé

Marie Grafová, 02.12.2009, 23:10, 32,178 přečtení

Jaroslav Winter

Jeden z praotců českého internetu, iniciátor akce Březen – měsíc internetu. Síť objevil v roce 1996 a začal o ní psát pro magazín Profit. Stojí také za konferencemi jako Internet ve státní správě a samosprávě nebo JuniorInternet a a INSPO. V současné době je jeho hlavní aktivitou Helpnet, informační portál pro osoby se specifickými potřebami.

V roce 2009 získal v anketě IEA ocenění za největší osobní přispění k rozvoji internetu v ČR, a to jak cenu veřejnosti, tak cenu poroty.

Profil: Facebook

Co se vám vybaví, když se řekne internet?

Nemám žádnou jednu vzpomínku nebo jeden moment. Je to spíše taková škála věcí, které jsou spojeny s tím, co jsem kvůli internetu dělal, takže nejvíce si asi vybavím březen – měsíc internetu. V průběhu těch 11 let se v jeho rámci uskutečnila spousta zajímavých aktivit. Některé měly krátké trvání, některé se ukázaly jako slepé cestičky, ale řada z nich se ujala a pokračuje dál i po skončení Března. Takže asi tak.

V poslední době si asi nejčastěji vybavím lidi se zdravotním postižením, často s velmi těžkým postižením, pro které je internet v mnoha směrech nenahraditelný nástroj a prostředek, jak jim umožnit dál smysluplně žít. Nedávno jsme vyhlásili šestý ročník literární soutěže Internet a můj handicap. Tam nám přicházejí velice zajímavé životní příběhy, v nichž soutěžící popisují, co pro ně internet znamená, co jim umožnil. Jsou to příběhy často pohnuté a člověk by ani neřekl, že je možné takto žít.

Příběhy hendikepovaných, kterým internet pomohl

Jeden autor, který oslepl, se přiznal, že už vážně pomýšlel na to, že skončí se životem.Známý ho však přesvědčil, že i nevidomí se mohou naučit pracovat s počítačem a s internetem, a poradil mu, kam se obrátit, kde ho to naučí. Naštěstí ho poslechl. Teď je docela aktivní a už dávno na toto období zapomněl.

Jiná paní postupně ztrácela sluch a zrak, stávala se hluchoslepou. V 75 letech se naučila Braillovo písmo a pracovat na počítači a s internetem. V 78 letech napsala do téhle soutěže povídání o tom, co pro ni znamená internet a jak byla ráda, když se zúčastnila celoevropského srazu hluchoslepých lidí v Itálii. Tam mohla dát svoji e-mailovou adresu své nové kamarádce z Norska, se kterou si dodnes mailují, komunikují spolu anglicky nebo německy.

Takže já mám spojený internet spíš s tím, že jsem se vždycky snažil vidět v něm možnosti, které třeba ještě v té době nebyly tak zřejmé.

O internetu jste začal psát pravidelně už v roce 1996. Pamatujete si na svoje úplně první setkání s internetem, na první dojmy?

Víte, že nedávno jsem si vzpomínal na ten úplně první moment? Dost jsem se snažil si to vybavit, ale už opravdu nevím, kdy to bylo, jen vím, že mě internet hned chytl a začal jsem se o něj zajímat.

Vzpomínám si taky, že pan Kaucký ze Software602 někdy poté oslovil asi 10 novinářů a nabídl jim modem a na měsíc připojení zadarmo, aby si vyzkoušeli, co je to internet, a napsali svoje pocity, dojmy a očekávání, kam by se mohl dál vyvíjet. V té době byl u nás internet velkou výjimkou. Z toho, co jsme napsali, pak vyšel malý sborníček.

Tehdy už jsem měl za sebou několik prvních aktivit na internetu, ale tohle mě motivovalo ještě více se o něj zajímat. A protože jsem tenkrát pracoval v časopise Profit, snažil jsem se hledat případy z praxe, kdy internet už nějak prokazatelně podnikatelům pomohl ke zvýšení příjmů.

Příklad firmy využívající internet v roce 1996

Narazil jsem třeba na firmu, která vyráběla obráběcí stroje. Majitel udělal tu chytrou věc, že si najal mladého (asi osmnáctiletého) hocha, který už byl na internetu zběhlý, aby browzdal po webu a hledal, kde by jejich obráběcí stroje mohli využít. Tenkrát se jim podařilo během roku získat tolik zakázek ze zahraničí, že export převážil dokonce produkci pro ČR.

Tehdy jsem se snažil hledat takové případy a ukazovat druhým, že i když je internet úplně v počátcích, vyplatí se s ním seznámit, naučit se s ním zacházet a využít ho, protože do budoucna bude mnohdy povinným vybavením každého.

Sledujete v současné době možnosti pro podnikání na internetu? Jak je vnímáte?

Internet už se stal pro mnoho oborů a odvětví běžným prodejním kanálem, marketingovým a komunikačním nástrojem. Ztratila se konkurenční výhoda toho „být na internetu“, protože je na něm prakticky každý – ale pořád se objevují nové možnosti, které opět pomohou odlišit se. Jen je potřeba je najít a využít.

Jaký dnes máte pocit ze své tehdejší propagace internetu?

Nestydím se za to. Je fakt – a to mě těší – že jsem se už několikrát při různých příležitostech sešel s někým, koho má práce v Profitu nebo pro Březen ovlivnila. Zrovna nedávno jsem mluvil se šéfredaktorem jednoho časopisu, který mi říkal, že v prvním ročníku Března byla naše propagační akce jeho prvním seznámením s internetem.

Co pro vás znamená ocenění, které jste získal letos v červnu na Internet Efectiveness Awards?

Ocenění za největší osobní přispění k rozvoji internetu v ČR – cena veřejnosti i cena poroty, pozn. red.

Tak samozřejmě to člověka potěší, ne že ne, ale zas že bych to nějak extra prožíval, to rozhodně také ne.

Březen – měsíc internetu

Osvětová akce, v jejímž rámci vznikaly nejrůznější projekty. Měl za cíl přiblížit internet všem, kdo ho zatím neznají a nevyužívají. Možná si ještě vzpomenete na edukační akce v knihovnách, přístupy zdarma, přednášky a další…

Březen probíhal každoročně v letech 1998 – 2008.

Více informací najdete na www.brezen.cz

Pamatujete si, jak se „narodil“ Březen?

Při pracovním obědě s tehdejší šéfkou marketingu H-P Monikou Pavlíčkovou. Posteskl jsem si, že nestačí přesvědčovat podnikatele, aby se zajímali o internet, když je málo uživatelů. Že by to chtělo pořádnou osvětu i směrem k veřejnosti, nějaký „měsíc internetu“. Ji to hned zaujalo, rozhodující ale bylo, že se ten nápad zalíbil vedoucí marketingu v Profitu Irině Zálišové, se kterou jsme se pak pustili do organizování skutečného Měsíce internetu. Původně jsme uvažovali o listopadu, ale aby bylo dost času na přípravu a po dohodě s komerčními partnery jsme zvolili březen.

Od začátku činnosti Března jsme si byli vědomi toho, že je důležité si získat novináře. Pořádali jsme seriál tuším čtyř seminářů, zaměřených vždy na určitou oblast – pro ekonomické novináře, pro ženské a módní časopisy atd.

Pro ilustraci tehdejších poměrů (rok 1998–1999, pozn. red.): Na seminář pro redaktory ženských časopisů přišlo docela dost lidí, a tak jsme si udělali takovou anketku, v kolika redakcích už mají internet. Bylo tam zastoupeno dvacet redakcí a jenom ve třech tenkrát měli internet. Dneska si to málokdo představí, ale bylo to tak.

Jak tehdejší internetem nepolíbení novináři reagovali na nové možnosti?

Když jsme třeba právě těm redaktorům či spíše redaktorkám ženských časopisů předvedli, co všechno existuje na internetu o módě, jak se můžou dozvědět nejžhavější novinky a jak to můžou využít ve svých časopisech, tak z toho byli samozřejmě velmi nadšení a brzy se naučili internet využívat.

Březen – měsíc internetu před rokem skončil. Proč?

Vlastně už jsem to měl v plánu. Mluvil jsem o tom už několik let, ale vždycky se nakonec objevil důvod, proč ještě pokračovat.

Říkal jsem si, že až se zájem v knihovnách a celkově zájem veřejnosti zastaví, začne stagnovat a pak jasně klesat, skončím. Kupodivu pořád ještě bylo dost lidí, kteří o něj měli zájem – i v posledním ročníku.

Vývoj smýšlení lidí o užívání internetu

Od prvního či druhého ročníku pro nás DEMA a Markent dělaly průzkum mezi uživateli (fyzickými už. i domácnostmi) o používání internetu.

Na začátku jsme měli malinkou skupinu uživatelů a proti ní obrovskou skupinu „neuživatelů“, ve které byla jen malá skupina těch, kdo uvažovali o tom, že by si možná ten internet měli pořídit. Rok od roku se tyto proporce měnily. Zvětšovala se skupina uživatelů, zmenšovala se skupina neuživatelů a zároveň v ní rostla skupina zájemců.

Ještě v posledním ročníku Března byly skupiny uživatelů a neuživatelů „půl na půl“. To je přeci ještě obrovská skupina lidí, pro které stálo za to něco dělat. To byl důvod, proč jsem s Březnem vydržel tak dlouho.

Nezájem veřejnosti tedy nebyl tím hlavním důvodem. Tak co přimělo Březen skončit?

Nepodařilo se sehnat sponzory. Nevím, jestli byla na vině krize. Pro některé to mohla být výmluva, proč už nebudou sponzorovat, pro některé asi skutečný důvod, možná že bychom je nenašli ani tak – nevím, nedokážu to posoudit.

Je vám to líto?

Já jsem se vnitřně ani nijak nezlobil, protože už mě Březen trochu zatěžoval a nepřinášel tolik potěšení jako dřív. Bylo v něm víc té „nevděčné“ práce než té, ze které má člověk radost. Do toho ještě přišla nabídka od České unie neslyšících, abych pro ně dělal koordinátora velmi zajímavého projektu Simultánní přepis mluvené řeči, takže se ve správný čas sešlo jedno s druhým.

Práci pana Wintera v oblasti pomoci lidem se specifickými potřebami se budeme věnovat ve druhé části rozhovoru.

Konference Internet ve státní správě a samosprávě

Konference se pořádá od roku 1998 dodnes. Více informací na www.isss.cz

V návaznosti na Březen vznikla spousta akcí, mezi ně patří i ISSS. Pamatujete si prvotní impulz?

V rámci Března jsme nabídli mediální podporu všem, kdo pořádal zajímavou akci. Tenkrát přišel Tomáš Řenčín z Triady, že pořádá pravidelně dvakrát ročně dny malých obcí, které jsou vždycky nějak tematicky zaměřeny a že internetu nikdy věnovány nebyly. Řekli jsme, že to není špatný nápad, my máme zase v plánu nějakou akci pro poslance, pro politiky, tak to dejme dohromady.

A tak jsme kolem toho začali vířit a debatovat. Vzešla z toho myšlenka na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě. Jejím účelem bylo, jak vyplývá z názvu, naučit pracovat s internetem i státní správu.

Jak byl ISSS přijat?

Hned v prvním ročníku, ten byl ještě v Praze, přijelo skoro šest set účastníků. A ke kulatému stolu se nám podařilo získat 14 poslanců. V té době byla věc nebývalá, aby na nějakou takovou akci přišlo tolik politiků. Zajímavé bylo, že přislíbili účast, ale prosili, aby tam nemuseli nijak vystupovat, že to potřebují jako nalejvárnu, získat nějaké rozumy, že o tom nic nevědí. Za pár let se to převrátilo, dnes se ministři předhánějí, aby mohli vystoupit.

A myslíte, že už to dneska ve státní správě s internetem „u­mí“?

Samozřejmě, že by mohli v mnohém přidat. Ne všechny peníze, které se do této oblasti investovaly, byly vynaloženy efektivně, ale ledacos se podařilo.

Kdysi jsme si mysleli, že to zaostávání stáhneme, což se zrovna moc nepodařilo – ale aspoň se při tom všeobecném pokroku nezvětšilo.

Projekt INDOŠ

Projekt INterner DO Škol vznikl z iniciativy MŠMT ČR. Jeho cílem bylo přinést internet do základních a středních škol, zajistit školám potřebné technické vybavení a změnit přístup k výuce informatiky.

INDOŠ nastartoval v roce 2002 a postupně vyšuměl. Kolem projektu panovala spousta nejasností, ať už v otázkách realizace, financování či reálného přínosu.

Pak se nemohu nezeptat na váš postoj k INDOŠ.

Negativní reakce, které kolem něj vznikly, byly z velké části oprávněné, asi tak.

Vznikal „nějaký“ program a vůbec se o tom nediskutovalo. Ti, kterých se to týkalo, o tom nic nevěděli, plus v zákulisí operovaly lobbistické skupiny.

My jsme se snažili ukázat na možnosti využití internetu ve výuce ještě před vznikem programu INDOŠ, když jsme několik let pořádali seminář na to téma v rámci doprovodného programu veletrhu Schola Nova.

Vidíte v INDOŠ nějaký přínos, nebo to byly jen vyhozené peníze?

Nemůžu říct, že by to byly jednoznačně vyhozené peníze, ale samozřejmě, že by se to za ně dalo udělat podstatně lépe. Ovšem u tak velkých projektů je to v našich podmínkách těžké.

JuniorInternet

JuniorInternet je konference pořádaná dětmi a pro děti. Jejím cílem je rozšířit povědomí o internetu mezi mladé lidi a vzbudit v nich touhu podílet se na jeho spoluvytváření. Letos se konal jubilejní 10. ročník. Pan Jaroslav Winter stál u jeho počátků a dodnes se podílí na organizaci.

Související články:
Jirka Peterka: Mladí lidé dokážou vytvářet profesionální projekty (30minut.cz, 18. 12. 2008)
Výherci Junior Internetu: Máme energii, nápady i schopnosti (30minut.cz, 30. 3. 2009)

Jak se „narodil“ JuniorInternet?

Ve druhém ročníku Března jsme vyhlásili soutěž o nejlepší webové stránky určené dětem. V té době (1999, pozn. red.) pro děti na českém internetu moc obsahu nebylo. Do poroty jsme pozvali šéfredaktora dětského internetového časopisu eZavináč.cz Jirku Peterku (syna Jiřího Peterky, pozn. red.) a další děti

Soutěž proběhla a asi za měsíc mi Jirka poslal e-mail s tím, jestli si ho pamatuji a že má takový nápad – uspořádat v příštím ročníku Března první dětskou konferenci o internetu pro děti. Přiložil návrh programu v Excelu, kdo by mohl vystupovat atd. Zajásali jsme a konferenci uspořádali.

Jirku —tehdy dvanáctiletého— a ostatní kluky i dívky jsme zapojili jako rovnocenné kolegy a snažili se, aby se rok od roku jejich úloha zvětšovala.

Dá se říct, že jste je v tomto ohledu vychoval. Jaké to bylo, vidět je „vyrůstat“?

Otrkávali se hodně rychle. Na začátku, v prvním ročníku, měli šílenou trému, další rok to bylo lepší a pak už se chovali naprosto suverénně. Měli dobrou příležitost naučit se prezentovat před ostatními a ověřit si, jak na tom jsou v porovnání s nimi – že se nemají za co stydět nebo že naopak existují i větší borci a měli by tedy přidat a příští rok přijít s něčím lepším. Z toho mám dobrý pocit. Letos v březnu proběhl jubilejní desátý ročník, k této příležitosti vydali publikaci, v níž byli představeni vítězové předcházejících ročníků. To pro mě bylo radostné čtení, zjistit, kam je osud zavál a co všechno za tu dobu dokázali.

Jaký dnes k JuniorInternetu máte vztah?

Stále ještě se podílím na jeho organizaci. Sice naštěstí už více let ne tím zásadním způsobem, to už dávno převzal Jirka Peterka a další, ale například v letošním ročníku jsem pomáhal se sháněním cen a s publicitou, účastnil jsem se i schůzek programové rady. A protože Jirka Peterka získal stipendium v Oxfordu a při přípravě příštího ročníku funguje už jen na dálku, tak jsem slíbil, že stejným způsobem pomůžu ještě i jeho nástupcům. Jinak už si ale hoši dělají vše sami, jsem rád, že jsme to na ně mohli předat.

Druhá část rozhovoru s panem Jaroslavem Winterem, tentokrát o Helpnetu a internetu pro osoby se specifickými potřebami, vyjde na 30minut.cz tento týden.

Přidej článek do své sociální sítě:
  • Facebook
  • TwitThis

Zaujal vás rozhovor? Přidejte si RSS 30minut.cz do své čtečky.

Tři komentáře

Marie Grafová

03.12.2009

Jménem redakce se předem omlouvám: Pan Winter dnes odlétá na dovolenou, na případné dotazy bude reagovat až po návratu.

Tomáš Beránek

03.12.2009

Málokdo má takové internetové srdce, které směřuje spíše k pomoci druhým, než ke svému vlastnímu prospěchu.

Máte můj velký obdiv za vše co jste pro internet u nás udělal a za neuvěřitelnou energii, která Vás vždy doprovází.

Blahopřeji k cene IEA!

Thomas Dawson

10.12.2016

Potřebujete naléhavou půjčku?

  • Velmi rychlý a okamžitým převodem na váš bankovní účet
  • Platba začal šest (6) měsíců poté, co dostat peníze do svého

bankovní účet

  • Nízké úrokové sazby 2%
  • Platba dlouhodobém horizontu (1–30 let) Délka
  • Flexibilní podmínky půjčky a měsíční platby

*. Jak dlouho trvá, než se financovat? Po podání žádosti o úvěr,
Můžete očekávat, že počáteční reakce méně než 24 hodin a
financování během 72–96 hodin po obdržení informace, které potřebujeme
od tebe.
Kontaktujte legitimní a licencované oficiální úvěr společnosti
že finanční pomoc do jiných zemí.
Pro více informací a přihlášky úvěru prostřednictvím kontaktního nyní

E-mail: thomascreditfirm@gmail.com
Pan Thomas B. Dawson
THOMAS CREDIT FIRMA
Cell: +447087690157

Vložte svůj komentář