Martin Malý: Vývoj webu se ubírá směrem, u kterého nechci být

David Šmehlík, 14.12.2008, 08:00, 7,562 přečtení

Martin Malý

Projekty: Bloguje.cz, Teidu
Firma: WDF – Web Design Factory, spol. s r.o.
Profil: blog, LinkedIN, Facebook, Twitter

Je o Tobě známo, že se na českém internetu pohybuješ od jeho raných začátků. Jaký vidíš za ty roky nejdůležitější krok, který v Čechách nastal? Někteří internetoví novináři takto označují tzv. „Bojkot“, globální mediální akci „Internet proti monopolu“. Jak na tuto situaci dnes nahlížíš ty?

Kdybych měl říct, jaká opravdu nejdůležitější věc se na českém internetu odehrála, tak bych popravdě musel říct, že nevím, nedokážu vybrat. Mně v té době, kdy jsem na internet přišel, to byl rok 1996, bylo připojení dostupné už za relativně slušné peníze, už se neplatilo poskytovateli za „připojení“, jen se stále platil paušál Telecomu. Nevím, jestli se Bojkot zásadně projevil na dostupnosti nebo rozšíření internetu, protože i přesto, že byl někdy na konci 90 let, byl jsem například já ještě v roce 2002/2003 stále připojený modemem a stále mi připadala cena neúměrná.

Pro mě osobně je ten zlomový okamžik příchod ADSL, ačkoliv tam přeci jen nějaké úvodní problémy byly. V podstatě každému, kdo má doma telefonní linku, začal být internet dostupný v takové formě, že nebyl dobrý akorát tak na stažení e-mailu, ale začalo se s ním dát něco dělat, viz mapy a další podobné aplikace, které potřebují lepší připojení. To je pro mě možná důležitější věc, než bojkot Telecomu. Z mého pohledu se Telecom ani neotřásl.

Jsi znám jako autor bloguje.cz, jednoho z pravděpodobně největších českých blogovacích systémů. Sám jsi v publikační činnosti na internetu aktivní více než 5 let. Jak vnímáš aktuální vývoj tzv. české blogosféry a zahrnování českého internetu stovkami „blogísků“?

Máš pravdu v tom, že jsem blogovat začal někdy před pěti lety, kdy v Čechách a na Slovensku bylo dohromady nějakých 60 bloggerů, kdy jsme se všichni vešli do jedné hospody a dal se tam uspořádat sraz. Bloguje začalo v roce 2003 a není jeden z největších ani co do návštěvnosti ani do počtu registrací týče. Možná jeden z nejstarších. My jsme začali ve stejné době, kdy Lidé.cz spustily svoje blogy na blog.lide.cz. Tehdy staří zaběhnutí bloggeři varovali před tím, že blogy se stanou snůškou banalit, snůškou nesmyslů a do jisté míry měli samozřejmě pravdu. Já jsem se coby autor a správce Bloguje snažil o to, aby to, co je na Bloguje, bylo ke čtení, protože když Lidé.cz nahnaly na své blogy lidi z teenage chatu, tak ta kvalita přeci jen nebyla až taková jako od lidí, co měli vnitřní touhu psát. Já jsem se snažil Bloguje koncipovat tak, aby přitáhlo právě takové lidi, kteří chtějí (a umí) psát.

Na druhou stranu bylo jasné, že těch blogísků, pubertálních zápisníčků, fotek oblíbených herců, odkazů na filmy atp. bude vždycky víc. Na jednu stranu jsem chápal, že podobné obavy jsou a že blogosféra ztratí punc určité výjimečnosti (který v tu dobu, možná i nechtíc, měla) a že bude rozmělněna. S tím se ovšem muselo počítat, to je zákonitý vývoj, že se nové věci nejdřív chytnou ti, kteří opravdu mají potřebu a opravdu chtějí něco psát a teprve za nimi přijde ta módní vlna, kdy si každý jen tak založí svůj blogísek, aniž by věděl proč. Nedá se říct, že blog je něco kvalitnějšího nebo že je něčím zvláštní. Pro mě jsou blogy úplně obyčejné osobní stránky a to, že si někdo dá na své stránky fotku své oblíbené kapely, je jeho věc. Já bych v tom nehledal tragédii pro blogosféru, protože má své samočistící schopnosti. Co bude za něco stát se nakonec vytříbí a vznikne určitá skupina lidí, kterou bude mít cenu číst. Zbytek bude, tak jako na internetu všude – průměr či odpad. Ale myslím, že i ten blogísek si svého čtenáře najde.

Příkladem je třeba blog.cz, kde je několik set tisíc aktivních registrovaných bloggerů, kdy naprostá většina z nich jsou absolutní nesmysly, blogísky, „tokiáčci hoteláčci“, odkazy na filmy, zkopírované texty… Ale i tohle si svého čtenáře našlo.

Na svých osobních stránkách o sobě mluvíš jako o dlouholetém programátorovi. Přišel jsi do kontaktu s takovými jazyky, jakými jsou assembler, FORTRAN či Python. V tomhle kontextu mi v hlavě vyvstává otázka, co Tě přimělo k tomu pustit se do vývoje internetových stránek v PHP? Jakým směrem se podle Tebe bude technologicky ubírat vývoj webu?

V době, kdy jsem začal s vývojem pro internet, bylo PHP jasnou volbou. V roce 2002 byly 2 hlavní skriptovací nástroje pro web. V první řadě to bylo PHP, v druhé Microsoftí ASP. ASP mělo ten obrovský problém, že bylo vázáno na platformu, na Windows a IIS, navíc mělo nevýhodu, že cokoliv člověk potřeboval jako nadstandard toho kterého použitého jazyka, všechno musel sehnat buďto v knihovnách nebo si knihovny koupit, naprogramovat, přeložit jako binární modul, což v PHP nebylo potřeba. Už v té době v něm byly knihovny pro všechno možné, navíc bylo široce podporované. Když člověk hledal hosting například pro vlastní blog, tak měl mnohem větší šanci, že najde hosting s PHP, a že najde někoho, kdo mu s tím pomůže, a že ten hosting bude lacinější. Boom Pythonu přišel až tak 2–3 roky po tom, co jsem tohle rozhodnutí udělal a jak říká bridžové pravidlo: „V započaté chybě je třeba důsledně pokračovat.“ Proto jsem u PHP zůstal a vyvíjel v něm i přesto, že jsem určité pokusy s Pythonem dělal.

Na druhou stranu, když dělám nějaký opensource či freeware, tak chci, aby ho lidé mohli nasadit. Kde seženou lidé freehosting na Pythonu? Kolik mají možností proti PHP? V podstatě to byla volba nástroje, který je nejpoužívanější, nejsnazší a kde lehce najdu člověka, který v projektu může pokračovat. Kdybych dělal něco v Javě, tak musím mít vlastní servery a aplikace by nešlo volně dát k dispozici lidem. Když jsem dělal redakční systém pro blog, byl to typický příklad: dělat ho v Javě či Pythonu, lidé pro něj nenajdou hosting – proto PHP. Zůstal jsem u něho do letoška, kdy jsem se rozhodl, že to chce trochu změnu, protože novinky co přišly do PHP se mi zase tolik nelíbí. Zdá se mi, že PHP (a nejen to, ale i webový vývoj, HTML a další) jdou divnou cestou, u které si nejsem jistý, zda se na ní chci podílet.

Podle mě technologický vývoj webu nestojí ani tak na tom, jestli se bude používat Python, PHP, ASP.NET. Podle mého názoru se momentálně nejzajímavější věci odehrávají v oblasti aplikačních rozhraní a API, kdy je v podstatě jedno, jestli je služba “zezadu” podporována Javou či něčím jiným. Je tam důležité, aby se na to daly napojit další služby a prostředky jako HTML, mobilní prohlížeče, desktopové klienty, a aby fungovala vzájemná spolupráce mezi servery. Tam je podle mě mnohem víc prostoru pro novinky než ve vývoji jazyků.

Od května 2008 jsi pracoval ve společnosti WDF, jednom z pravděpodobně největších dodavatelů komplexních IT služeb pro střední a velké firmy, na pozici programátora a analytika. Máš pocit, že ti práce v kolosu, jakým je WDF, něco dala? Ve svém zápisníku se vyjadřuješ k tomu, že s vývojem webu od ledna 2009 končíš. Proč takové zásadní rozhodnutí? Napomohla tomu i práce u WDF?

Po pravdě řečeno ne. Tam to rozhodnutí zrálo delší dobu, já jsem si už před časem říkal, že změna práce a odchod od Bloguje, kde jsem byl v podstatě “mužem jednoho projektu”, by mi mohla přinést nový impuls a elán k programování, tak jsem zkusil změnit zaměstnavatele. Ukázalo se, že problém není ani tak v tom kde pracuji, jako spíš v tom, že nemám dojem, že vývoj webu jde tím směrem, kterým bych ho chtěl následovat. Já WDFko popravdě řečeno nevnímám jako nějaký kolos, po zkušenostech z velkých firem s tisícem lidí mi připadá spíše jako taková roztomilá firma o pár lidech. Řekl bych, že zaměstnání ve velké či malé firmě pro mě bylo v podstatě totéž: navrhnout nějaký web, zanalyzovat, udělat základní rozhraní, nějaká rozhodnutí. To už je v podstatě jedno, jestli to dělám pro malou nebo velkou firmu. Ten důvod byl jinde.

Na konferenci WebExpo 2008 jsi měl přednášku na téma Datové standardy pro web 2.0. Není tajemstvím, že jsi velkým příznivcem OpenID, OAuth a tzv. mikroformátů. Kde vidíš zásadní problém s masovým nasazením těchto technologií na českém internetu?

To je na dlouhé vyprávění. Největší problém s nasazením jakýchkoliv moderních technologií vidím jednak v klasickém konzervatismu, ten je ale asi všude, nejen v Čechách. V podstatě všichni lidé od IT, je jedno, jestli jsou z Indie, Ameriky nebo Čech, jsou hodně konzervativní, neradi mění něco, co funguje, za něco, co je nové. V Čechách se k tomu připojuje ještě jedna, snad typicky česká vlastnost. Vezmu to s příkladem: Když jsem v jednom projektu kdysi použil něčí API, tak byl provozovatel toho projektu nadšen, že můžeme využívat cizí službu. Když jsem mu poté navrhoval, abychom i my nabídli naši službu k využití cizím subjektům, byl zásadně proti. Vím, že tam padala slova jako: „Proč bychom měli naše jedinečné služby poskytovat zdarma někomu jinému?“ Já jsem zjistil, že tohle je v Česku takový univerzální přístup. Spousta provozovatelů se k tomu staví tak, že nikomu nic nedáme, standardy nás nezajímají, všechno si uděláme sami, sami, sami… Hlavně tam nikoho nepustit – zdarma k našim jedinečným službám.

Další příklad: Před zhruba rokem jsem hledal web, kde by byly informace o dopravní situaci, ze kterých bych mohl udělat mash-up s mapami. Tam byl obrovský problém například s Ústředním auto-moto klubem, oni ta data nejenom že nedávali k dispozici, nejenom že nezveřejňovali API nebo že by je pouštěli jako RSS ven, oni tam měli přímo napsáno, že se ta data nesmějí nikde jinde použít a přístup k nim byl pomocí kódu, co posílali SMSkou. Takovýhle přístup je podle mě největší brzda jakéhokoliv rozšíření moderních technologií, které jsou založeny na tom, že spolu subjekty spolupracují. Jsou založeny na tom, že si člověk nedělá vše sám a spoustu věcí „outsourcuje“. Když už se Češi horko těžko naučili dělat weby tak, aby byly přístupné Googlu, tak je třeba je ještě naučit, aby dělali weby přístupné i ostatním službám, tzn. otevřít data a aplikační rozhraní.

„Nemám dojem, že vývoj webu jde tím směrem, kterým bych ho chtěl následovat.“

Včera jsem četl článek od Marka Prokopa, který končil slovy, že je to tak trochu schizofrenní situace. Doslova psal: “Zatímco jedni kolem svého obsahu staví zdi a zároveň se schizofrenicky snaží zviditelnit, druzí bariéry bourají a viditelní prostě jsou.” A v tom je celý problém s nasazením nejen těchto technologií na českém webu. Na jednu stranu se provozovatelé snaží nahrabat návštěvnost a zkoušet všelijaké SEO triky, aby měli co nejpřístupnější web, na druhou stranu data vlastně tají. Proti nim je přístup, kde jsou data otevřená, a v něm není potřeba dělat jakékoliv triky k nalákání lidí. Klienti přijdou sami, pokud tam ty informace budou otevřené.

Na WebExpu 2008 ses zúčastnil panelové diskuse na téma „Desktop vs. web. Bude jeden vítěz?“. Tvůj názor na tuhle myšlenku mohli slyšet všichni návštěvníci konference. Mě by spíše zajímalo, jaké aplikace na podobném principu propojení těchto médií ty sám používáš?

V podstatě ano. Každý den používám desktopový klient pro Twitter (Twhirl, pozn. redakce). Je to aplikace napsaná v Adobe AIR, což je desktopový runtime pro webový FLEX, takže aplikace může běžet jak na webu, tak na desktopu. To je jedna z těch věcí, která se mi líbí na tomhle nástroji. Napíšu aplikaci pro web, vezmu jí, přeložím ji překladačem s jiným přepínačem, a ona je z ní desktopová, která má vyřešené aktualizace, deploy atp.

Další podobná je např. Evernote. Mám doma dva počítače, na jednom si něco poznamenám a na druhém to chci přečíst. Je to v podstatě klasický zápisník běžící na webu, ale má desktopového klienta pro PC a má i klienta pro mobilní telefony, takže ty poznámky mám k dispozici kdykoliv a kdekoliv. Těžko říct, jestli je to aplikace webová, protože má webové rozhraní, nebo aplikace desktopová, protože funguje jako program. Tohle je směr, kterým si myslím, že by mohl vývoj webu směřovat.

V souvislosti s mobilním internetem se ukazuje, že se na webové aplikace budou připojovat nejen lidé s prohlížečem, ale i stroje. Třeba Mars Pathfinder twitteroval. Je jedno, jestli na Twitter píše zprávy člověk přes webové rozhraní, nebo člověk přes internetovou aplikaci, nebo třeba moje lednička. Existují známé vize, že lednička pozná, co v ní dochází, a pošle o tom zprávu – pro to je například Twitter ideální kanál. Jednoho dne by mohla například twittnout, že dochází salám.

Připravuješ pro své rozloučení s českou internetovou komunitou spuštění nějakého menšího projektu, takové „au revoir“ uživatelům, kteří již několik let využívají služeb tvých autorských projektů?

Moje rozhodnutí je věnovat se pracovně trochu jiné oblasti, stále programování, ale ne pro web. Vývoj webu si chci dále nechat jako koníček, protože přeci jen určité nápady člověk má a rád by si je realizoval. Na druhou stranu si říkám, že odchod k „jinému“ programování by mohl být impuls, protože člověk nebude muset, nebude to denní chleba a bude to dělat pro radost.

V podstatě když pominu Bloguje a Teidu, v uvozovkách „velké věci“, tak všechny aplikace, co jsem si kdy dělal, jsou… Teď jsem to řekl dobře, co jsem si kdy dělal, protože webové aplikace, které dělám, jsou většinou toho druhu, že mi něco chybí a chci si to udělat. Pak to zkoncipuji tak, že by to mohli používat i další lidé. Takže ano, rád bych v tomhle pokračoval. Teď mám připravenou už od června jednu věc, akorát že když člověk pracuje, tak nemá chuť dělat pro sebe něco doma. Bude se hodit pro lidi co Twittujou, co chtějí poslat větší text jako odkaz, bude to trochu blogové, ale nebude to klasický blog. V podstatě to bude aplikace, která umožní ukládání kousků textů a dat tak, aby se daly jednoduše poslat smskou, Twittnout, napsat do profilu na Facebook. V podstatě takové rozšíření mého staršího projektu jdem.cz.

Máš pro projekt v tuto chvíli pracovní název?

Mám nejenom pracovní název, mám pro něj už i doménu a design od Plaváčka. Je jen potřeba ho odtajnit. Clipboard.cz. Jak jsem říkal, to zásadní na webových aplikacích je to, že mají nějaké API a že tak dovolují vytvářet další aplikace. Takže já právě na Clipboardu chci kromě výseků z textu a zkratek pro ně mít i věc, která mi leží v hlavě už dlouho – na jednom počítači zmáčknu CTRL+C a na druhém CTRL+V a ono mi to vrátí to, co jsem si uložil do sdíleného Clipboardu.

Myslím, že jsme všichni zvědavi na to, jak to bude v praxi fungovat. Každopádně Ti děkuji za rozhovor.

Já taky, nemáš zač.
Přidej článek do své sociální sítě:
  • Facebook
  • TwitThis

Zaujal vás rozhovor? Přidejte si RSS 30minut.cz do své čtečky.