Miloš Čermák: Štvu některé novináře tvrzením, že tisk už to má za sebou

Marie Grafová, 03.07.2009, 19:25, 7,796 přečtení

Miloš Čermák

publicista na volné noze
spoluzakladatel Centra pro online média
spoluautor komiksu Hana a Hana

Živí se psaním (např. Lidové noviny, E15, SME.sk, Technet…), vyučuje předmět Nová média na katedře žurnalistiky FSV UK, občas někde přednáší a pro radost vydává knížky. Věnuje se převážně novým trendům a aktuálním tématům, je jedním z nejznámějších online žurnalistů.

V minulosti byl mimo jiné redaktorem časopisu Reflex (1991–2003 a 2005) a šéfkomentátorem v Lidových novinách (2003–2005)

Online: blog, Twitter, Facebook

Bavilo mě dělat „osvětový“ pořad

Později jste dělal Z@vináč, pořad o internetu v České televizi. Proč skončil? Vyčerpané téma?

Popravdě řečeno, nevím. Začali jsme ho dělat s Milanem Šímou a fungovalo to bez větších problémů dva roky. Pak ale Milan začal dělat politické diskusní pořady, takže se podle vedení televize nehodilo, aby moderoval tématicky okrajový Z@vináč. Do pořadu přišla moderátorka, my jsme dál psali scénáře, ale byl zjevný určitý útlum.

Později přišel pokus o oživení. Začali jsme pořad dělat živě, jmenovalo se to Z@vináč online. Měli jsme předtočené reportáže, ale studio jelo naživo -, já byl „ňouma u počítače“ a Milan opět moderoval. vysílali jsme jednou za dva týdny (oproti původnímu vyslání každý týden), ale na druhou stranu měl pořad docela vysokou sledovanost – dost neobvyklou pro pořad na ČT2. Diváci se hodně zapojovali, psali maily, chatovali a tak.

Ale Česká televize má někdy obdivuhodný dar rušit rozběhlé a úspěšné věci, takže Z@vináč posléze zrušila.

Přitom paralelně vznikající GamePage zůstala dodnes…

Ano, to je zajímavé. Zdá se mi, že veřejnoprávní televize by pořad o počítačových hrách mít nemusela, lépe řečeno že by měla mít pořad o nových technologiích spíš než pouze o hrách. Neříkám to proto, že jsme Zavináč dělali my.

Je mi divné, že ten pořad zrušili bez náhrady.

Je to definitivní konec televizních pořadů s pravidelnou účastí Miloše Čermáka?

Co je definitivní? Od zrušení pořadu Bez obalu na konci roku 2005 jsem pro televizi nic nedělal a upřímně řečeno mně to nijak zvlášť nechybí. Já jsem stejně pro televizi hlavně psal, a to můžu stejně dobře pro noviny nebo pro web. Když se objeví zajímavá nabídka, samozřejmě ji zvážím. Ale není to nic, o čem bych nějak intenzivně snil.

Má vůbec smysl ukazovat v televizi lidem třeba jak funguje Twitter?

(Miloš Čermák měl před měsícem vstup ve vysílání ČT právě o Twitteru, pozn.red.)

Asi narážíte na to, že jsem to nedávno ve vysílání ČT24 vysvětloval. Ale to se ptejte lidí, kteří mě pozvali. Já tahle pozvání většinou přijímám, tedy pokud mám čas, protože mi to nedělá problém. A co se týče toho Twitteru, zaujalo mě také to, že budu moci být na Twitteru online. Takže jsem večer před tím sezval přes Twitter ty, které by to zajímalo. Díky tomu se pak na obrazovce krátce objevil tweet nějakého člověka, který napsal: „Janeček je vůl.“

Já si toho ve vysílání ani nevšiml, ale pak jsem zjistil, že screenshot s tím tweetem koluje na webu – jako věc, která v ČT ještě nebyla a asi ani už nikdy nebude.

A jestli to má smysl – podle mě to smysl má. Followuje mě spousta lidí, pro které jsem byl první kontakt – takže jsem je na Twitter asi přivedl. Říkám si, že je to docela dobré, že to moje povídání o něm je třeba k něčemu.

Když uděláme skok v čase a změníme formu, podílíte se teď na podobném „osvětovém“ projektu, jako byl kdysi Z@vináč – Centrum pro online média. Co od něj čekáte?

Založili jsme ho (s Adamem Javůrkem a dalšími v říjnu 2008, pozn. red.) s velkými plány, ale zatím je plníme jen z části. Měli jsme podobný nápad jako má Roman Gallo s Futuroom. Když od toho odstřihnu jejich projekt hyperlokálních médií, je to podobné – školící středisko, které se bude zabývat tím, jaké mají možnosti novináři s využitím nových médií, a pořádat konference. Centrum pro online média má stejný cíl, ale holt nám scházel jejich rozpočet.

Nicméně jsme se sešli a plánujeme dělat některé věci společně. Myslím, že by to mohla být zajímavá spolupráce. Už na podzim bychom rádi uspořádali jednu společnou konferenci.

Jsem negativní vizionář

V březnu pořádalo CPOM konferenci „Média a blogy – našly už společnou řeč?“. Jak vy sám vnímáte rozdíl klasická vs. nová média? Nacházejí společnou řeč? Lze je propojit?

Myslím si, že asi ne – ne v tom „staromódním“ smyslu. Nová média jsou prostě jiná. A možná úplně změní to, jak lidé média konzumují, co přijímají. Znám spousty lidí, kteří se mediálně chovají úplně jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Že vůbec nečtou noviny, to je jasné. Ale mnozí už téměř nechodí ani na zpravodajské servery, News Feed na Facebooku se pro ně rovná veškerým informacím o světě. Jejich kamarádi jsou pak takoví editoři, kteří dávají odkazy na Paroubka a na Írán. Skoro bych řekl, že pokud jsou obklopení „společensky inteligentními“ kamarády, kteří se zajímají o dění, jsou v zásadě dobře informováni. Pokud můžeme tomuto říkat „propojení klasických a nových médií“, tak budiž.

Klasická média mohou fungovat i na internetu, ale co print, jak myslíte, že dopadne?

Lezu na nervy novinářům z tištených médií, protože říkám, že tištěná média už to mají za sebou. Ale jsem negativní vizionář, takže se pravděpodobně ple­tu.

Negativní vizionář?

Mnoho věcí, které předpovídám, se pak nestane, nebo se stane jinak. Občas si dělám legraci z toho, že by mě mohli lidé využívat jako poradce, ale jen by všechny mé rady museli otočit a dělat to přesně opačně (smích).

Tak si zkuste zavěštit…

Jsem přesvědčený, že v té podobě, v jaké dneska klasická média jsou, prostě zaniknou – částečně je to dáno jejich podobou, ten úpadek není z ničeho nic, není tady jen kvůli krizi, jak se občas říká. Je dlouhodobý, způsobily jej postupné přirozené změny ve společnosti – což by bylo na dlouhé povídání. Ekonomická krize jej jen prohloubila. Jsem skoro přesvědčený, že se to ani po skončení krize nevrátí tam, kde to bylo, že klasická média buď zkrachují, nebo se promění.

Ale ani já, ani nikdo jiný si není jistý předpověďmi, jak to nakonec může dopadnout.

Čtvrthodina s novinami a s internetem má dneska úplně jinou hodnotu

Přispěje ke konci printu (tištěné podoby médií, pozn. red.) němu třeba i Kindle ?

Možná. Ale může být svým způsobem zachráncem klasických médií jako takových – jen v jiné podobě. Není nutné, aby vycházely v printu, ale aby vůbec vycházely.

Ještě se vrátím k tomu, co jsem říkal před chvílí. U novin je důležitým faktorem, že dávají na omezeném prostoru (papír) informace o omezeném čase (aktuální výtisk), tedy v novinách je tak plusminus zhruba to, co se předchozí den stalo. Například E15 tvrdí, že k přečtení výtisku vám stačí 15 minut. Ta čtvrthodina s novinami vám dá nějakou informaci o světě. Když strávíte stejný čas na internetu, nedozvíte se vlastně nic, nebo naopak úplně všechno o jedné konkrétní věci, ale k čemu mi to je?

Noviny mají funkci sdílení pohledu na svět a hodnot. I když různí lidé čtou různé noviny, tak stále jedete ráno v tramvaji s lidmi, kteří mají stejné povědomí – že byly volby, že máme novou vládu, že se děje to a to… Toto povědomí udržují média, pomáhají nám sdílet stejné informace.

Ve chvíli, kdy by zvítězila nová média v tom smyslu, že agendu si budeme obstarávat sami, vypadalo by to asi tak, že těch patnáct minut budu kontrolovat mail, zahraju si flashovku a prolétnu bulvární server; nebo mi ji budou zajišťovat kamarádi a já budu z jejich updatů zjišťovat, co se vlastně děje, se bude společnost hrozně fragmentovat. A znovu – pokud nebudou mí přátelé „dobře informovaní editoři“, ztratím přehled i já.

To zní jako obrovské zatracování té tolik vyzdvihované občanské žurnalistiky.

Občanská žurnalistika má dvě podoby. To jednou je „občanské reportérství“, tedy spíše náhodná věc, kdy jste u nějaké důležité události a můžete o ní zpravit ostatní. To má obrovskou hodnotu a média se s těmito amatérskými vstupy učí pracovat. Viděli jsme to například při teroristických útocích v Bombaji, ale i dřív.

Druhou polohou je pak „občanské komentování“, a to obsah většiny blogů. Tam je spousta zajímavého obsahu, často chytrého a skvěle napsaného, nicméně zjednodušeně platí, že blogeři přežvýkávají jen tu základní zpravodajskou agendu, kterou stále vytvářejí klasická média.

Otázka zní, jak se tyto obsahy budou vyvíjet a jaký mediální „koktejl“ si lidé budou moci namíchat. Může se stát, že člověk pak bude třeba letmo tušit, že se něco seběhlo v Íránu, nebude vůbec vědět, že máme novou vládu, ale zato bude znát všechno o veverkách,protože to je jeho koníček, to je téma, které jeho konkrétně zajímá. Mluvím stále v nadsázce, ale doufám, že princip je jasný. A oklikou se vracím k původní otázce.

Právě proto tak chválím Kindle. Je to jeden z možných způsobů, jak zachovat média jako instituce. Pak budeme moct stále číst noviny, jen už je nebudeme moci zmačkat a zahodit, ale zůstane ta sada věcí, které bychom měli vědět.

(O tom, jak vlastně dnes funguje žurnalistika se Miloš Čermák rozepsal ve článku Novináři pili hodně alkohol a líbili se holkám. Dnes je to jinak)

Třetí a poslední část rozhovoru s Milošem Čermákem vyjde na 30minut.cz příští týden.

Chcete dotazovaným pokládat vlastní otázky? Sledujte twitter.com/30mi­nut, kde avizujeme, s kým a/nebo na jaké téma nás čeká příští povídání.
Přidej článek do své sociální sítě:
  • Facebook
  • TwitThis

Zaujal vás rozhovor? Přidejte si RSS 30minut.cz do své čtečky.

Dva komentáře

luve88

04.07.2009

Miloše Čermáka mám rád

jirik

09.07.2009

Při vzpomínce na televizní zavináč musím zatlačit slzu, hltal jsem ho každý týden. Díky za něj:)

Vložte svůj komentář