Miloslav “Plaváček” Lešetický: SEO, tak jak ho chápe většina, v podstatě neexistuje

David Šmehlík, 20.01.2009, 00:01, 9,822 přečtení

Miloslav Lešetický

Projekty: Plaváček webdesign, Blábolník
Firma: Plaváček webdesign
Pozice: webdesigner, kodér
Profil: Twitter, blog

Webdesignu se věnuješ od dob, kdy byl český internet ještě v plenkách. Když se ohlédneš zpátky – co vidíš?

Musím začít trochu zeširoka. Webdesignerská generace, kterou svým věkem, chováním a přístupem k životu zastupuji, zažila na vlastní kůži příchod internetu do Čech. I na Slovensko. Přežíval jsem na poměrně aerodynamickém externím modemu disponujícím závratnou rychlosti 33,6 kilobitu. Za sekundu. Někdy i za vteřinu. To vše výhradně směrem dovnitř a za fakt těžké peníze.

Co bylo prvním zásadním milníkem ve vývoji českého internetu?

V roce 1996 byl založen Seznam.cz a to byl také letopočet, kdy jsem se poprvé ocitl v digitálním světě, který změnil lidstvo (a jeho ochotu vstřebávat zbytečné informace prakticky nepřetržitě) k nepoznání. Nadcházející informační boom předvídalo tenkrát ale jenom pár jedinců – skutečných vizionářů. Většina z nich je také dnes takzvaně v bossáži. Protože skutečný genius se pozná tak, že se jako blbec nebrodí na druhý břeh ledovou vodou, ale nechá si postavit pramici a k tomu sežene ochotné a všehoschopné veslaře. Ovšem stavět loď v dobách absolutního suchopáru napadne skutečně málokoho. Inu, vizionáři.

Seznam.cz v té době živořil a víceméně přežíval jako prachobyčejný katalog webových stránek, jakých jsou dnes tisíce, a který se bez velké námahy dal udržovat ručně, protože skutečný boom a rozvoj online světa byl především díky tehdejším cenám za připojení ještě v nedohlednu. Na celém českém internetu v té době navíc existovalo jenom minimum stránek skutečně přínosných. V této souvislosti je ale pikantní, že některé weby vytvořené v oné prehistorické době fungují spolehlivě dodnes a majitelé se za ně vůbec nestydí. Nebo si jejich existenci nepřipouští. Těžko říct.

Jen u ručně spravovaných katalogů ale zůstat nemohlo …

Ano. Už tenkrát bylo jasné, že bez nějakého kusu softwaru, který bude schopen lidskému elementu dodat odpověď na položenou otázku, se internet do budoucna neobejde. A tak se skutečným a tehdy nejmocnějším vyhledávačem stala legendární a dnes bohužel dávno mrtvá Altavista. Což byl první skutečný fulltext, alespoň co já pamatuji. Na paty jí šlapal o fous dříve fungující katalogový Yahoo, dnes živořící na okraji zájmu a potácející se ve finančních problémech. Kluci z Google zatím cumlali IQ dudlíky, ale zřejmě to dělali vcelku šikovně, protože nakonec všechnu svou konkurenci převálcovali. Zda svou práci dělají dobře či špatně, ukáže až rychle plynoucí čas. I oni už totiž narazili na spoustu problémů a konkurence, jak známo, nikdy nespí.

„Nepreferuji žádný konkrétní vyhledávač, preferuji správnou odpověď na svůj občas nesprávně položený dotaz.“

V poslední době se na tvém blogu objevují zmínky o prozkoumávání SEO. Čím tě jako webdesignera zaujalo?

SEO je velmi nešťastně vymyšlený terminus technicus, který v oněch dřevních dobách neexistoval, ale každý člověk, který se věnoval tvorbě a prezentaci webových stránek, musel mít jakés takés povědomí, jak vlastně tahle nová vyhledávací vymyšlenost funguje. A jak se vyvíjí. Co je jejím cílem a osudem. Kam kráčí. Aby to ovšem chudák webdesigner věděl, musel zkoušet, studovat a držet krok s tvůrci vyhledávačů. Tak jsem to dělal já i jiní. Pátral jsem, studoval a hlavně přemýšlel, což dnes dělá málokdo. Tím jsem se dostal k problematice vyhledávání na internetu.

Proč jsi o něm nepsal už dříve?

Necítil jsem potřebu se o své zkušenosti nebo znalosti s někým dělit, protože jsem pořád vnitřně tušil, že toho moc nevím. Navíc blogy fakticky neexistovaly, stejně jako důvod, proč bych těžce získané vědomosti zdarma zveřejňoval. Peníze navíc byly dost nedostatkovým zbožím a klienti se hrdlili o každou kačku. Takže fakt, že si dnes občas na svém blogu rýpnu, nebo nedejbože si z někoho udělám bohapustou bžundu, je dáno tím, že z oboru SEO se stal byznys nápadně připomínající prodej drogerie Amway. Každý z prodejců vám dokáže prodat nesmyslnou kravinu tak chytře a dokonale, že ani nepoznáte, jak málo o tom, co prodává, doopravdy ví. Letos si ale dám pauzu a vyvracení mýtů o SEO přenechám povolanějším.

Máš pro nás nějaké převratné SEO objevy?

Ano, jeden zásadní objev bych měl. SEO v podobě, jak ho chápe většina borců tuto činnost nabízející, neexistuje. Protože mi to zatím nikdo nevěří, asi budu také vizionář.

V jednom ze svých článků jsi srovnával fulltext Seznamu a Googlu. Který z nich preferuješ ty sám?

Seznam je David a Google Goliáš. Tuhle biblickou asociaci a moudrost jsem si nevymyslel, ale nejspíš někde četl, protože čtu moc. Historie nás nicméně učí, že malý a podceňovaný může zvítězit, protože ten silnější velmi často získá pocit, že je tak všemocný, až je neporazitelný. Proto klukům ze Seznamu, přes všechny jejich chyby a omyly, kterých se čas od času dopustí, držím palce. Boj s větrnými mlýny se sice vyhrát nedá, ale člověk přeci musí mít nějaký sen a cíl, pro který stojí za to páchat i nesmyslné skutky.

„Celý internet je pouhým odrazem reálného světa, takže se dá očekávat, že vše, s čím se můžete setkat ve světě skutečném, se dříve či později na webu objeví.“

Osobně jsem zjistil, že pokud opravdu toužím najít správnou odpověď na otázku, která mě zajímá, musím vyzkoušet všechny dostupné vyhledávače, protože pohříchu žádný z nich většinou neodpoví relevantně napoprvé. Takže nepreferuji žádný konkrétní vyhledávač, preferuji správnou odpověď na svůj občas nesprávně položený dotaz. Je mi přitom fuk, s čí pomocí se k ní dostanu. Počítám, že tak se chová drtivá většina internetových uživatelů, což je skutečnost, která klukům programátorským asi nedá spát. A také si říkám, že čím víc bude vyhledávačů s rozdílným přístupem k hledání, tím lépe pro nás, obyčejné uživatele.

Mimochodem, tvé sarkastické články na Blábolníku… Co tě k nim vede?

Mrzí mě, že můj skromný přínos digitálnímu publikování je považován za sarkasmus. Já se při psaní článků, z nichž na každý padne alespoň jedna láhev Modrého Portugalu, skvěle bavím, a snažím se, aby se bavili i mí čtenáři. Možná se v článcích dá objevit malý satirický osten namířený proti těm, jejichž myšlenkové pochody se míjí s mými, ale zase tak sarkasticky černě bych to neviděl.

Snažím se svým způsobem glosovat realitu, která na českém internetu existuje. A protože celý internet je lidským dílem se vším všudy, dá se na něm najít spousta hloupostí, nesmyslů, kacířských myšlenek a zhovadilostí, které si prostě občas malou glosu a lehké rýpnutí zaslouží. Nehoním návštěvnost, ale snažím se vybudovat si stálý a sympatický okruh čtenářů, kteří se spolu se mnou vezou na stejné vlně, kteří si rádi odpočinou od své profese a rádi se podívají na kvasící webdesignerský svět jinýma očima. Víc v tom fakt není.

Pro mnoho čtenářů jsi „zapšklý dědek“, který by měl uvolnit místo mladším. Cítíš se tak? Myslíš si, že by se webdesigneři měli střídat stejně jako sportovci?

Porovnání webdesigner versus sportovec poněkud pokulhává, protože drtivá většina sportů vyžaduje slušnou fyzickou kondici, zatímco webdesign může provozovat i rachitický jedinec, pokud mu alespoň průměrně fungují obě mozkové hemisféry. Domnívám se, že dříve, než se z mladého nadějného webdesignera stane starý beznadějný zapšklý páprda, což nastává někdy tak kolem třicátého roku věku, měl by povinně ukončit kariéru a rekvalifikovat se na řemeslo, které vyžaduje manuální zručnost, obejde se bez digitální techniky i dálkového ovládání a které vytváří skutečné hodnoty. Zedník, instalatér, kopáč případně pekař, který by tímto redesignem vznikl, stal by se určitě větším přínosem lidstvu a navíc by došlo k uvolnění prostoru pro nadějnou, mladou a dynamickou generaci, pro niž už není webdesign primárně láskou a koníčkem, ale prostým výtahem k nadprůměrným výdělkům. Ano, tohle bych uzákonil, a protože celý můj návrh je kravina, věřím, že by v parlamentu prošel.

Kdy jsi s webdesignem začínal a jaká byla tvá tehdejší očekávání? Splnila se?

Začínal jsem v roce 1996 bez jakéhokoliv očekávání, takže se mi vlastně všechna očekávání splnila. Když jsem se poprvé dostal k počítači, který disponoval připojením k internetu, otevřel se mi na stará kolena úplně nový a fascinující svět. Svět bez viditelných hranic a bariér. Svět, který si člověk mohl, pokud byl trochu šikovný, upravit k obrazu svému.

Snaha o pochopení, jak se vlastně tvoří webové stránky, byla jenom dalším logickým krokem, který v oné revoluční době učinilo mnoho z těch, které dnes mladá generace posílá do důchodu. Výsledek vaší tvorby byl navíc okamžitě viditelný bez nadsázky po celém světě a to přeci je fascinující samo o sobě, no ne?

Přestože kudy chodím, tudy tvrdím, že webdesign je pouhé řemeslo, myslím, že správný webdesigner by měl být opatřen otevřenou uměleckou duší. Což asi jsem, protože má žena mě často žádá, abych se snesl na zem a neběhal s hlavou v oblacích. Jenomže pokud se díváte na svět shora, získáte lepší perspektivu a rozhled.

Co tě během vývoje webdesignu nejvíce překvapilo?

Mě už máloco v životě překvapí, takže mě neudivilo prakticky nic. Ani ten překotný rozvoj a rozmach internetu v posledních letech. Nástup komunitních služeb, nové technologie či nové postupy při tvorbě webu nejsou nic, co by předvídavý člověk neočekával. Ostatně celý internet je pouhým odrazem reálného světa, takže se dá očekávat, že vše, s čím se můžete setkat ve světě skutečném, se dříve či později na webu objeví. Spíše dříve než později.

Jak vidíš pozici dnešních začínajících webdesignérů, mají to lehčí, nebo těžší, než jsi měl ty?

Určitě lehčí. Existuje totiž nepřeberné množství zdrojů, z kterých lze čerpat informace a znalosti. Řešení problémů s nekompatibilitou nebo prapodivným chováním prohlížečů je pro šikovného webdesignera vzdáleno na jedno kliknutí myší. V době, kdy jsem začínal, nebylo k dispozici prakticky nic, když nepočítám zahraniční přeložené a tištěné publikace o tvorbě webu pomocí tabulek a rámců. Mám jich doma plnou knihovnu jako připomínku dávno zašlých časů.

Máš pro ně nějakou radu?

Co teď řeknu, bude znít jako dávno provařené a nudné klišé, jenže takový je prostě svět. Chtějí-li něčeho dosáhnout, ať už se jedná o uznání nekorunovaných špiček webdesignerského řemesla (a nejen doma, ale i ve světě) nebo o zajištění stálého a přiznejme si to, nepříliš těžkého slušného výdělku, musí se nepřetržitě vzdělávat. Studovat, rozšiřovat své znalosti, být otevření novým nápadům, ale přitom neporušovat základní zásady tvorby webu dané historickou zkušeností.

Pokora a úcta ke zvolenému řemeslu, zdravé sebevědomí, ale také schopnost rozpoznat hranice svých možností, to je asi jediné, co může z průměrného webdesignera udělat žádaného profesionála. Cesta je to dlouhá a trnitá, takže bezbřehá trpělivost je také dobrou vlastností. No. Říkal jsem, že to bude klišé. :)

Zkusme se trochu přenést do atmosféry tvých článků. Jak si představuješ web roku 2012?

Co se stane v roce 2012 přesně nevím, ale mám představu o digitálním zemětřesení, které vypukne v roce 2013. Toho roku skončí Tlapyčovi domácí vězení a z informací, které mám k dispozici, vyplývá, že se chystá s celou suitou mimozemských webdesignerů zaútočit na Zemi, aby konečně lidstvo naučil, jak do mrtě využít a dále do budoucnosti posunout celosvětový internet (a především webdesign) zase o krok dál.

To bych si ale s dovolením ponechal na svůj Blábolník, jinak by se snadno mohlo stát, že bych neměl o čem psát. A sáhodlouhé úvahy myslím do rozhovoru, který už i tak je příliš dlouhý, nepatří.

Otázka na závěr – kdybys mohl strávit 30 minut s kterýmkoliv webdesignerem na světě, kdo by to byl?

Se střízlivým Pavlem Koutem, což se mi díkybohu každý rok na podzim na PWP podaří.

Přidej článek do své sociální sítě:
  • Facebook
  • TwitThis

Zaujal vás rozhovor? Přidejte si RSS 30minut.cz do své čtečky.

Komentářů: 19

Petr Ocásek

20.01.2009

Hezké.. A zejména pod tyto dvě věty se mohu podepsat :o)

„Často mě žádá, abych se snesl na zem a neběhal s hlavou v oblacích. Jenomže pokud se díváte na svět shora, získáte lepší perspektivu a rozhled.“

Tomas V.

20.01.2009

Rozhovor v podstatě o ničem, jako většina rozhovorů tady.

Michal Illich

20.01.2009

to byl hezký rozhovor, jako většina rozhovorů tady

jen poznámka k „Yahoo, dnes živořící na okraji zájmu“: ač se to mnoha Čechům nezdá, tak Yahoo.com je stále nejnavštěvovanější web světa :)

Martin

20.01.2009

Jak já toužím po „uznání nekorunovaných špiček webdesignerského řemesla“, třeba plaketu, podepsanou samozným panem Plaváčkem!

Cyberdyne

20.01.2009

Konečně webdesigner, co kouří… Jsou To Máčka, nebo Paramountky?

Nepovedený

20.01.2009

Z Plaváčka mám respekt. Jeho práce jsou vždy originální a vždy maximálně přehledné. Měl jsem však za to, že je mladší … o to větší respekt!!!

video

20.01.2009

To s tím „internet je odrazem světa“ se hodně podobá výroku pana V. Cerfa :-)

Pavel Neuman

21.01.2009

„Yahoo, dnes živořící na okraji zájmu“ je opravdu povedený vtip, co dodat :)

Plaváček

21.01.2009

Uznávám, že se jedná o nešťastnou formulaci, ale z kontextu článku vyplývá, že se bavíme o čistých fulltextech, což Yahoo není a nikdy nebyl, a s ohledem na tuzemskou realitu, nikoliv na zámořský internet, kde je samozřejmě situace trošku jiná.

Michal Čížek

23.01.2009

Mirku, kdybych tu fotku v kvádru viděl bez kontextu, přísahal bych, že u toho compu sedí četník Cruchot :)

Plaváček

23.01.2009

Tak Cruchot, jo? :)

Jenom pro upřesnění, zmíněná fotografie dokazuje, že správný webdesignerský profesionál nikdy nespí. Vznikla totiž na mé svatbě v okamžiku, kdy jsem právě řešil jeden drobný zádrhel vzniklý nepříliš šikovně použitým klírováním plovoucího bloku v závislosti na vodorovné čáře HR, která mrška byla displaj none, což mi uteklo, a klient nehodlal čekat. A mezitím jsem svatebčanům dělal dýdžeje, protože to prostě umím nejlíp. Ostatně spoustu archivních hudebních skvostů mám na disku ještě od zlatých dob Napsteru.

Fakt, že se jednalo o svatební veselici, myslím vysvětluje přítomnost kvalitního obleku z polského výprodeje, protože v mých oblíbených vytahaných teplákách bych nebyl na veselici vpuštěn :)

Ukee

23.01.2009

Náhodou … ta fotka je úžasná.

Kombinace obleku, monitoru, cigár, zákusku a té polohy těla a výrazu ve tváři mně spíš evokuje nějaké školení typu „Word pro začátečníky“ ;).

Nicméně — sahat na klávesnici na vlastní svatbě? … to není úplně v pořádku.

Michal Čížek

23.01.2009

Vlastně nee, pardon, Cruchota hral Funés, ale ten jeho velitel – hrál ho Michel Galabru – to jseš na té fotografii v oblečku celej ty – , jako když vyšije :)
See http://img5.allocine.fr/…18405812.jpg

Plaváček

24.01.2009

Calabru hrál rotmista Gerbera, ve všech dílech četníků. Ale fakt jsem mu podobnej :)

robroy

28.01.2009

Senzační titulek článku ‚SEO, .. v podstatě neexistuje‘ mě nalákal k přečtení. Žel, nic bližšího jsem se nedozvěděl. Čím to je?

Plaváček

29.01.2009

Robroy:

Možná ses nedozvěděl nic proto, že tohle byl pouhý rozhovor a nikoliv učební text?

Jan Brašna

01.02.2009

„Kdybys mohl strávit 30 minut …“ – „Se střízlivým Pavlem Koutem, což se mi … podaří.“

Asi se míjíme v úplně jiných alternativních vesmírech. Nepamatuju si, že by byl Pavel kdykoliv na PWP střízlivý alespoň 30 minut. V kuse nebo celkově, na tom už nesejde.

Pavel Kout

03.02.2009

@JohnyB To tedy kecáš, poněvadž pokaždý hraju fotbálek a minimálně po tu dobu jsem ready :-)

Martin Kopta

18.02.2009

Však Honza neříká, že nejsi střízlivý, ale že si to nepamatuje. ;-)

Vložte svůj komentář